Stanovisko Těžební unie k předkládané novele horního zákona, kterým se mění zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů

Těžební unie sdružuje 121 členských organizací, jejichž hlavním předmětem činnosti je těžba a úprava převážně neenergetických nerostných surovin, sloužících jako výchozí surovina pro celou řadu návazných výrobních oborů, z nichž významný podíl má zejména stavebnictví. Našimi členy jsou nejen těžební organizace, ale i společnosti zajištující širokou škálu činností, které s  problematikou těžby a úpravy souvisejí. 

 

Těžební unie již 29 let hájí dobré jméno tradičního těžařského řemesla. Naší snahou je kromě dodržování a rozvíjení zásad ochrany životního prostředí i aktivně se podílet na vytváření optimálních podmínek pro jeden z nejvýznamnějších oborů lidské činnosti, a svými názory a připomínkami při přípravě legislativních změn napomoci hornictví zaujmout ve společnosti místo, které mu historicky vždy náleželo. Vytváření optimálních podmínek pro hornictví ve všech jeho směrech vidíme i jako podmiňující faktor rozvoje dalších návazných oborů, a to nejen průmyslových. Nejlépe to vyjadřuje ústřední motto Těžební unie: „Bez nerostu nevyrostu“. 

 

Bohužel musíme konstatovat, že některé legislativní změny, které již byly v posledních letech realizovány a v současnosti jsou připravovány, především pak projednávaná novela Horního zákona, mají na hornictví negativní dopady, které mohou ohrozit existenci zejména některých menších těžařských společností. 

 

V připravované novele je řada problematických oblastí, např. propojení Horního zákona s Doplněním Státní surovinové politiky ČR, kdy surovinová politika jako koncepční materiál významně upravuje Horní zákon. Nejvíce nás ale znepokojují především 2 následující oblasti připravovaných legislativních změn: 

  

  1. Úprava úhrad  z vydobytého nerostu po  doběhnutí pětiletého moratoria 

 

Úhrady se zvyšovaly naposledy před dvěma roky, a to zhruba na dvojnásobek. Ustanovením pětiletého moratoria byla vytvořena určitá eliminace podnikatelských rizik a umožněna predikce i plánování investic. V našem oboru podnikání se plánují investice na několik - většinou 10 a více let dopředu. Snahou těžařů je i ve fázi přípravy zajistit pokrytí odbytu pokud možno dlouhodobými smlouvami, jejichž součástí je vždy i cenová dohoda a definované parametry její změny.  

 

Po navrhovaném zrušení pětiletého moratoria - vypuštěním odstavce 3 ustanovení § 33k – bez jednoznačně definovaného algoritmu, dle kterého budou úhrady navyšovány, vzniká na straně těžaře 


 

značná nejistota. Těžební organizace potřebuje znát dlouhodobě přesný algoritmus navyšování úhrad, který bude odvozen například od přesně definovaných objektivně veřejně sledovatelných ekonomických parametrů. Tento algoritmus je možno promítnout do dlouhodobých smluv a tím stabilizovat podmínky podnikání.  Změny úhrad z roku na rok bez přesně definovaného algoritmu uvádějí těžební sektor do nejistoty podmínek podnikání. Neočekávané zásadní zvýšení úhrad může vést, zejména u malých těžebních společností, až k jejich likvidaci.

 

V navrhovaném způsobu každoroční úpravy úhrad, bude těžař znát teprve v červnu sazbu úhrady na příští rok. Navrhovaný způsob zvyšování úhrady vychází z referenční ceny za jednotku množství pro jednotlivé druhy vydobytých nerostů, kterou bude MPO stanovovat do 31. května. Podkladem pro stanovování referenční ceny mají být tržní ceny vypočtené váženým průměrem z cen za minulé úhradové období. Takto, ne zcela jednoznačně definovaný algoritmus navyšování úhrad, lze jen velmi těžko zahrnout do dlouhodobých dodávkových smluv, neboť jediný jistý parametr je, že úhrada nepřesáhne maximální limit 10 % referenční ceny. Je opravdu přínosné vystavit těžební průmysl takového nejistotě a zároveň ohrozit dodávky surovin pro řadu odvětví a to především pro stavebnictví? 

 

Doporučujeme proto stanovovat úhrady z vytěžených nerostů po roce 2021 v závislost např. na růstu cen spotřebního koše, popř. v závislosti na růstu inflace, přičemž by úprava výše úhrady měla reagovat až s určitým zpožděním pro eliminaci přechodných výkyvů zvolených parametrů. 


 

  1. Převod finančních rezerv na sanace a rekultivace z analytických účtů na účty vázané

V ustanovení § 37 odstavec 7 byl zásadním způsobem zkrácen termín převodu finančních rezerv na sanace a rekultivace z analytických účtů na účty vázané.  V rámci připravované novelizace horního zákona byl v roce 2018 uveden pro převod rok 2035. V předloženém návrhu novely však došlo k významnému zkrácení doby převodu, a to 

  • do 30.6. 2022 pro energetické suroviny  (ropa, zemní plyn, uhlí),

 

  • do 30. 6.2025  pro neenergetické suroviny.

 

Řada těžebních společností bude nucena reagovat pro splnění tohoto požadavku úspornými opatřeními, protože toto ustanovení negativně zasáhne do cash-flow firem. Těžební společnosti budou muset snížit investice do ekologizace a inovací.  Firmy budou také nuceny obstarat si finanční prostředky z externích zdrojů, což je může přivést do existenčních potíží, jejichž důsledkem budou sociální problémy, zejména nezaměstnanost, sociální napětí, ale i dopad na regiony, ve kterých působí.  V konečném důsledku navržený nový přístup k problematice finanční rezervy na sanaci a rekultivaci způsobí de facto retroaktivní dopad na řádně a podle všech pravidel vytvořené rezervy.

 

Doporučujeme proto změnit rok převodu finančních prostředků z analytických účtů na vázané u energetických i neenergetických surovin na rok 2030.



 

V Brně, 26. září 2019

Ing. Pavel Fiala

předseda představenstva