toggle
toggle

Zelený most 2012 - soutěžící projekty

Email Print PDF

Rekultivace pískovny v Dobříni

Autor projektu: RNDr. Michal Hamet (Taberg Praha s.r.o.)
Investor projektu: Holcim (Česko) a.s., člen koncernu

Záměr rekultivace

Hlavním cílem rekultivace pískovny je minimalizace nepříznivých vlivů těžby a podpora a zvýšení biologické rozmanitosti území a výskytu původních a ohrožených druhů jak během samotné těžby, tak i po jejím ukončení. Celkově je plánovaná rekultivace území koncipována tak, aby zde byly vytvořeny jak podmínky pro obnovu přírody a krajiny a přirozenou sukcesi fauny a flóry, tak i možnost rekreačního využití oblasti a nebylo vyloučeno ani propojení obou těchto funkcí. Plánovaná rekultivace území rovněž koresponduje s rozdělením ploch v územních plánech dotčených obcí. Největší důraz je kladen na tvorbu písčin a litorálních pásem a snahu zapojit do oblasti pískovny původní polabskou populaci topolu černého.

Popis realizace

Předchozí plán rekultivace počítal se vznikem rozsáhlé vodní plochy, jejíž okolí mělo být z převážné části zalesněno (zejména borovou monokulturou). Vzhledem k celospolečenské snaze o zvyšování biodiverzity v lokalitách dotčených těžbou v posledních letech byla v roce 2010 projednána s odborem životního prostředí Krajského úřadu Ústeckého kraje změna uvedeného plánu rekultivace tak, aby byla podporována přirozená sukcese přírodních společenstev vázaných zejména na písčité plochy a mělkovodní partie vznikajícího jezera a pokus o rozšíření původní polabské populace topolu černého v oblasti pískovny.

Zpracování nového plánu rekultivace předcházel přírodovědný průzkum na území pískovny v roce 2007 vedený doc. RNDr. Karlem Kubátem, CSc. z Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Byla zde zjištěna kvalitativně nadstandartní fauna bezobratlých – mnoho druhů bezobratlých z třídy hmyzu (především brouků) a 4 druhy obratlovců. Některé z nich jsou zvláště chráněné. Z cévnatých rostlin je zde nejvzácnější řečanka přímořská (Najas marina), vodní rostlina, která se zde během posledních let masově rozšířila a patří mezi silně ohrožené. Na základě tohoto průzkumu, který také navrhl aktivity k podpoře ohrožených a zvláště chráněných organismů, byly výrazně redukovány plochy pro lesnickou rekultivaci a na jejich úkor navržen nový (diverzifiovanější) způsob rekultivace. Mezi nejvýznamnější patří vznik ploch vhodných pro rozvoj pískomilných společenstev (písčin).

V roce 2011 byl v pískovně proveden také komplexní limnologický průzkum vedený RNDr. I. Přikrylem z ENKI o.p.s v Třeboni, jehož cílem bylo především přinést podklady pro rybářské hospodaření, které má podle požadavků KrÚ vycházet z potřeby víceúčelového využívání vodní plochy, péči o jakost vody a podporu vyváženého rozvoje všech skupin vodních organizmů včetně vodního ptactva.

V současné době je zde vytvářena vodní plocha s vertikálně i horizontálně členitými litorálními pásmy, která jsou ponechána spontánnímu vývoji litorální vegetace.
V návaznosti na přírodovědný průzkum jsou budovány písčiny, na které je rozházováno seno získávané kosením trávníků s psamofilními druhy v areálu pískovny vytipovanými v rámci přírodovědného průzkumu a dále jsou tato místa ponechána samovolné sukcesi. Probíhá zde pouze mýcení nepůvodních dřevin, především akátů.
V rámci podpory původní flóry v minulosti běžné pro tuto oblast jsou zde vymezeny lokality, ve kterých se vysazuje topol černý. Sazenice jsou získávány z druhů vyšlechtěných z původních dřevin ve Výzkumném ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i. v Průhonicích - jde o kontrolovaný reprodukční materiál ověřeného původu, pocházející ze zdrojové populace rozšířené přirozeně v aluviu dolního Labe nebo dolní Ohře.

Každý rok je rovněž prováděno zarybňování vodní plochy, která od roku 2012 vychází z doporuční limnologického průzkumu.

Cílový stav a následný management

Konečný stav rekultivovaného území byl navržen tak, aby zajišťoval co největší biodiverzitu území a byly zde vytvořeny podmínky pro rekreační využívání oblasti i ve prospěch ochrany přírody.

Dominantním prvkem v rekultivovaném území bude členitá vodní plocha. Na několika místech budou při okraji vodní plochy vybudována litorální pásma, místy budou ponechány strmé svahy. V okolí vodní plochy budou oblasti vymezené k rekreačním účelům i k podpoře přírodních společenství – zde budou nejvíce zastoupeny písčiny. Členitá vodní plocha s litorálními pásmy a písčité plochy vytvoří pestré podmínky pro ryby, obojživelníky, ptáky i rostliny. V menší míře budou zastoupeny plochy se skupinami stromů a keřů, případně lesní porosty – ty budou zejména součástí prvků ÚSES, které jsou vymezeny v územních plánech okolních obcí. Na několika místech bude porost zastoupen topolem černým. Za účelem rekreačního využití jsou zde naplánované dvě pláže a pěší nebo cyklistické trasy, příp. naučná stezka.

V pískovně bude probíhat těžba ještě zhruba dalších 16 let. Po tuto dobu jsou rekultivované pozemky udržovány těžařem. Po ukončení těžby a rekultivací budou pozemky, na kterých je plánováno rekreační zázemí předány dotčeným obcím, čímž bude umožněn další rozvoj oblasti dle potřeb místních obyvatel. Ostatní pozemky budou tzv. bezúdržbové. Porosty budou v té době již stabilní a nebudou vyžadovat péči, v litorálních pásmech a na písčinách bude probíhat samovolná sukcese (pouze občas bude nutné vymýtit náletový akát).

Ekonomická náročnost projektu

Těžba v pískovně je plánována ještě zhruba dalších 16 let. Náklady na sanaci a rekultivaci území pískovny jsou spočteny cca na 49 mil. Kč. Tyto náklady budou průběžně hrazeny z  finanční rezervy na sanace a rekultivace vytvářené v průběhu těžby. Pro těžaře přináší zvolený způsob rekultivace i jistou výhodu, neboť při budování litorálních pásem lze vytěžit i surovinu, která by byla za jiných okolností v podstatě netěžitelná.

ZM2012 Dobříň 1
ZM2012 Dobříň 2
ZM2012 Dobříň 3
zm2012 Dobříň 4


Obnovení poutní cesty klášter Osek – poutní místo Mariánské Radčice jako revitalizační a resocializační opatření v krajině lomu Bílina

Autor projektu: Dr. Mgr. MUDr. Tomáš Hájek a kol. (Project Solutions s r.o.)
Investor projektu: Severočeské doly a.s.

Úvod

Krajina kolem severozápadní hranice lomu Bílina v řešeném prostoru je historicky významná, historicky ohrožená (plánovaná likvidace Mariánských Radčic v 80. letech 20. století z důvodu těžby hnědého uhlí), jen postupně se prosazuje uvažování o její prostorové a funkční specializaci, její dlouhodobá údržba je malá.

Situace podél západního okraje lomu Bílina je nyní určena skutečností plynoucí z Usnesení vlády ČR č. 11767/2008 k upřesnění územně ekologických limitů těžby hnědého uhlí na dole Bílina z roku 2008 jako výchozí podklad pro POPD 2010-2030 na lomu Bílina, který již též nabyl platnosti.

Předjímá se tedy, že po ukončení těžební činnosti bude mít zbytková jáma lomu Bílina přibližně obdélníkový tvar s delší stranou ve směru sever. Navazující nezatopená část zbytkové jámy bude z části využita pro rekreační účely, z části část bude koncipována  s cílem posílení ekologických funkcí. Proto jsou na nezatopené partie závěrných svahů plánovány především lesnické rekultivace. Rovinaté plochy podél břehů budou rekultivovány na zemědělské a ostatní plochy.

Perspektivy těžby objektivně přesahují rok 2050. Konečné řešení území kolem roku 2050 může dnes být známé jen v základních obrysech. Krajina je objektivně vysoce dynamickou a poměrně málo předvídatelnou.

Obnovením poutní cesty klášter Osek-poutní místo Mariánské Radčice:
  • Obnovujeme paměťové stopy v krajině a dokončujeme tam probíhající proces rekultivací 
  • Propojujeme krajiny historicky hodnotné a krajinami rekultivací a vytváříme tak integrovanou krajinu
  • Obnovení poutních cest je významným revitalizačním a resocializačním opatřením 
  • Postupným zahájením obnovy poutních cest již dnes, desetiletí před ukončením těžby, plánujeme krajinu uprostřed dynamických změn

Vymezení trasy poutní cesty

a) Metodický postup a vymezení původní trasy poutní cesty

V literatuře se uvádí, že poutní cesty ve středověku na území historických českých zemí nebyly samostatnými novostavbami, ale vznikaly využitím starých stezek1. Poutní cesta klášter Osek - poutní místo Mariánské Radčice vzniká zřejmě v bezprostřední časové souvislosti se vznikem kláštera a poutního místa. Nepodařilo se zajistit vedutu či mapu, které by přímo poukazovaly na autentický průběh či stavební charakteristiky poutní cesty jak ve středověku, tak v novověku. Základním přístupem k identifikaci historického průběhu je tedy studium mapových podkladů. V nich se poutní cesta ohlašuje dvojí charakteristikou: jednak propojuje výchozí i cílový bod a dále je obklopena příslušnou infrastrukturou poutní cesty, kaplemi i plastikami.

Při analýze starých mapových děl byly použity podrobnější díla jako císařské otisky map stabilního katastru a mapy II. a III. vojenského mapování. Na základě této analýzy a základní verifikace barokního a postbarokního průběhu poutní cesty zahrnující rozbory zaniklých, transferovaných a přítomných drobných památek či jejich reliktů byly zjištěny dvě větve poutní cesty – východní a západní. Východní větev z větší části zanikla v důsledku důlní činnosti dolu Bílina. Její původní trasa vede z Oseka přes Hrdlovku a Libkovice, dnes již zaniklé obce, do Mariánských Radčic. Západní větev se zachovala a kopíruje vedení státních komunikací I/27 Lom – Osek a III/2567 Mariánské Radčice – Lom.

Větve poutní cesty není možné obnovit v jejich původních historických trasách z těchto důvodů: 
  • Část východní větve poutní cesty se nachází v místech (důlní jámě) dnes aktivního povrchového lomu Bílina
  • Část západní větve leží dnes na vysoce frekventované státní silnici I. třídy I/27
b) Základní metodologické principy rekonstrukce poutních cest

 Tradice cisterciácká a tradice novověká industriální, které charakterizují krajiny západního okraje lomu Bílina, jsou programově aktivní ve smyslu proměny tváře prostředí člověka, což je navzájem přibližuje.

Poutnictví se vyvíjí a stejně tak i cíle poutí. Dílčím cílem poutí, respektive infrastrukturou poutní cesty, tak může být soubor vyhlídek na dominanty či zajímavá a významná panoramata v krajině.

Pokud došlo k zániku autentického koridoru původní poutní cesty vlastním zánikem krajiny, nastupuje použití principu rekonstrukce či principu evokace. Rekonstrukcí rozumíme obnovu památkově hodnotného díla v nových podmínkách při relativním dostatku informací o původním charakteru památky. Evokací rozumíme určité volné napodobení na základě omezených dostupných informací. K použití principu evokace neexistuje relevantní literatura s jednoznačnými doporučeními. Lze čerpat z nepřímých zdrojů, například z problematiky novostaveb v památkově hodnotných územích2, či z naznačení problematiky evokace, jak je uvedena ve Florentské chartě3.

Držíme se požadavku autenticity a respektu k dochované historické cestní síti. Kde je to možné, vedeme obnovenou trasu původním koridorem. Parafrázi využíváme tam, kde je původní koridor zastavěn současnou stavbou. Využíváme principů kontextuálně pojatého novotvaru v případě evokace zaniklých částí západní větve poutní cesty z důvodu činnosti aktivního lomu Bílina.

Využíváme kontrastního pojetí a vytváříme zcela novou větev poutní cesty.

Obnovená poutní cesta bude osazena na vhodných místech (pohledově významné body, přítomnost solitérů, apod.) jednak technickou infrastrukturou (lavička, odpočívadla), tak i duchovní, symbolickou infrastrukturou, tj. nápodobou zaniklých drobných památek zaniklých kvůli důlní činnosti na lomu Bílina. Má dojít i ke zpětným transferům k obnovené poutní cestě příkladem budiž soubor kaplí ze Vtelna u Mostu, původně z Libkovic. Téma nápodoby zaniklých drobných památek je samostatným tématem, pouze nastoleným v projektu poutních cest, a je řešeno a prezentováno samostatně.

c) Realizované průzkumy a vymezení tras obnovené poutní cesty

 V rámci studií provedených v roce 2009 a 20104 byly provedeny následující průzkumy, analýzy, a pasportizace: pasportizace vizuálních a kompozičních hodnot území, pasportizace hodnot vegetačního krytů území, pasportizace historických a památkových hodnot území, vyhodnocení funkčního využití a limitů území z platné územně plánovací dokumentace dotčených obcí, vyhodnocení funkčního využití a limitů území z ostatních podkladů, analýza aktuálního stavu a budoucího průběhu důlní činnosti, rekultivace a resocializace v dotčeném území k roku 2050.

Z hlediska základních cílů obnovy poutní cesty uvedených v úvodu byly vytyčeny tři větve poutní cesty jako obnova původní poutní cesty o dvou větvích.

Západní větev

Z hlediska výše představených metodologických principů sleduje původní západní větev poutní cesty Klášter Osek – poutní místo Mariánské Radčice. Obnovuje původní větev zejména pomocí metody parafráze. Jako určitý druh soustavy komunikací existuje již dnes a s výjimkou doplnění pěší trasy podél komunikace III/2567 Lom – Mariánské Radčice může být provizorně zprovozněn systémem směrových a informačních tabulí.

Nová větev

Z hlediska výše představených metodologických principů vytváří zcela novou trasu mezi původní západní a východní větví poutní cesty. Tento novotvar je vymezen na základě kontrastního pojetí. Hlavními hodnotami nové větve jsou účinné zpřístupnění a oživení vysoce hodnotného pásu historické kulturní krajiny v přímém předpolí dolu Bílina a zpřístupnění vyhlídek s vysokou percepční vizuální hodnotou.

Východní větev

Z hlediska výše představených metodologických principů sleduje vedení historické východní větve poutní cesty klášter Osek – Mariánské Radčice. Koridor se však musí vyrovnat s faktem těžební důlní činnosti, díky níž již zanikla významná část průběhu historické východní větve poutní cesty. Vedení převážné části stopou historické východní větve poutní cesty stmeluje a sceluje historicky autentické dochované krajiny s krajinami již realizovaných rekultivací.

Realizace a ekonomické řešení projektu

Z hlediska stavebně-technického vedou navrhované trasy až na výjimky po stávajících, naznačených či plánovaných nezpevněných (zatravněných) a zpevněných (zhutněný štěrk, písek, kámen) pěších komunikacích, stezkách pro chodce a cyklisty. Zásadní přínos k realizaci studie znamená účinné zapojení studie obnovení poutní cesty do projektu "Po stopách více než 750 letých německo-českých dějin – setkávání přes konfesní hranice" v rámci Cíle 3, Evropského fondu pro regionální rozvoj. Tento projekt spojuje evangelicko-luteránskou farnost Rechenberg-Bienenmühle s Mariánskými Radčicemi přes Osek a obsahuje záměr obnovy poutní cesty. V rámci tohoto projektu budou využity základní metodologické přístupy studie s určitými dílčími modifikacemi. Z prostředků Evropské unie bude provedeno značení poutní cesty v části západní a nové větve. Termín realizace značení je stanoven na léto 2012.

Ekonomické řešení projektu realizace obnovení poutní cesty je tedy zřetelně vícezdrojové se zapojením prostředků Evropské unie, plánovaných prostředků dotčených obcí, kraje, případně se zapojením prostředků Severočeských dolů a.s. Lze konstatovat, že ekonomické řešení nebude náročné vzhledem k tomu, že trasy jsou vedeny po stávajících, naznačených či navrhovaných komunikacích v rámci územního plánu jednotlivých obcí. Náklady budou zahrnovat jednak dílčí úpravy ve smyslu úpravy povrchu, eventuelního rozšíření stezky, a dále značení. Bude využíváno částečně zatravněného a částečně zpevněného povrchu komunikací v minimální šíři 2,5 m. Jen výjimečně při navázání na společné stezky pro cyklisty a chodce (dělené či nedělené) bude využito asfaltového povrchu. První etapou projektu, která má být ukončena v létě 2012, je tedy realizace částí nového a západního koridoru, nového koridoru v rámcovém rozsahu od východní brány oseckého kláštera k dubu Ivana Dejmala a západního koridoru v průběhu částí města Lom a spojením Lomu s Mariánskými Radčicemi. Druhou fází je dokončení zbývajících částí západního a nového koridoru, ke kterému by mělo dojít i v rámci realizace ochranných opatření obce Mariánské Radčice před postupující těžbou hnědého uhlí. Třetí fáze je naplánována k termínu ukončování těžby na lomu Bílina a s počínající hydrickou rekultivací. Během doby pochopitelně může dojít a dochází k určité kombinaci a vzájemnému propojování koridorů v souvislosti s názory a zájmy v řešeném území.

1 Květ R., Poutní cesty, v Staré stezky, poutní cesty, Památkový ústav v Brně, Brno 1999, str. 4
2 Kuča K., Kučová V., Kibic K., Novostavby v památkově chráněných sídlech, Národní památkový ústav, Praha 2004
3 Český národní komitét pro ICOMOS, Mezinárodní dokumenty ICOMOS o ochraně kulturního dědictví, Praha 2001
4 Hájek T., Langarová K., Matáková B., Východiska a principy územní studie "Polyfunkční muzeum v otevřené krajině – důl Bílina Nord", Urbanismus a územní rozvoj, Ústav územního rozvoje, Brno 2009, str. 12 – 22

ZM2012 Osek 1
ZM2012 Osek 2
ZM2012 Osek 3

 


 

Přeměny vybraných částí lesnických rekultivací lomu Mokrá na druhově bohatý listnatý les

Autor projektu: Ing. Aleš Sekanina, doc. Mgr. Lubomír Tichý, Ph.D. (SEQUOI, s. r. o.)
Investor: Českomoravský cement, nástupnická společnost, a. s.

Důvod realizace projektu

Lom Mokrá patří k největším vápencovým lomům v České republice. Leží na jižní hranici chráněné krajinné oblasti Moravský kras v bezprostředním sousedství druhově bohatých listnatých lesů. Přítomnost vápencového podloží je důvodem velké diverzity fauny a flóry v okolí lomu. Dosud se zde vyskytuje řada mizejících druhů rostlin a živočichů.

Rozšiřování lomu však předpokládá postupné nezbytné ničení těchto původních stanovišť. Našim cílem bylo tedy v malém měřítku vyzkoušet nové technologie, kterými bude možno alespoň některé cenné lokality budoucími rekultivacemi co nejplnohodnotněji nahradit.

Originalita projektu

V současné době již existuje řada pěkných příkladů rekultivací různých typů těžeben. Velká většina z nich se však zaměřuje na využití potenciálu vytěžených prostor pro nelesní druhy vzácných rostlin a živočichů. Rekonstrukce skutečně lesního prostředí, a to včetně druhově bohatého lesního podrostu, je totiž ze své podstaty mnohem náročnějším a dlouhodobějším procesem. Růst našich listnatých dřevin je často pomalý, řada rostlin vázaných na tato stanoviště ke své existenci vyžaduje zastoupení určitých druhů hub v půdním prostředí, mnohé rostliny vyžadují trvalé zastínění a rychlost jejich spontánního šíření je velmi malá. Tento příklad obnovy druhově bohatého lesa na odvalech lomu Mokrá je proto zcela unikátním projektem, který nemá u nás ani v zahraničí srovnání. Myslíme si, že si zasluhuje větší pozornost, a proto jej přihlašujeme do soutěže Zelený most.

Cíle projektu

Vznik druhově bohatých společenstev listnatých lesů se zastoupením typických druhů lesního podrostu, zvýšení biodiverzity, urychlení obnovy lesních ekosystémů, diverzifikace stromového zápoje umělých lesních výsadeb, zlepšení krajinného rázu, testování efektivity nových metod lesnické rekultivace.

Popis realizace

Přihlášený projekt je maloplošnou experimentální rekultivací. Svou miniaturní rozlohou je samozřejmě zcela nesrovnatelný s jinými současnými rekultivacemi. Zahrnuje však nejen zcela nově rozpracované téma, ale i inovativní přístupy a dosud nepoužité technologie. Jeho součástí je také detailní vyhodnocení úspěšnosti jednotlivých použitých metod.

V porostech čtrnáct let starých lesnických výsadeb javoru klenu (Acer pseudoplatanus), lípy srdčité (Tilia cordata) a borovice černé (Pinus nigra) o rozloze asi 2 ha bylo založeno šest trvalých ploch o velikosti 100 m2. Ty byly rozděleny do dvou skupin – (A) první tři plochy vzdálené od sebe vždy 5 m byly oploceny oborovým pletivem o výšce 1,5 m. (B) Další tři plochy byly ponechány volně přístupné. Pouze nové dosadby dřevin zde byly chráněny individuálními oplůtky. Druhové složení vegetace bylo poprvé zaznamenáno v září 2008. Poté byla vždy jedna plocha (A) a jedna plocha (B) pokryta tenkou vrstvou zeminy přemístěné z lesního porostu dubohabřiny. Půda obsahovala kořeny, části rostlin a semena mnoha lesních druhů. Druhý pár ploch byl stejným způsobem překryt lesní hrabankou (především opadané a rozkládající se listí). Hrabanka byla sebrána a přemístěna ručně ve velkých pytlích ze stejného lesního porostu dubohabřiny jako v případě přenosu zeminy. Třetí pár ploch zůstal v původním stavu jako kontrola. Korunový zápoj prvních čtyř ploch byl rozvolněný (asi o 20 – 40 %) a na uvolněná místa byly vysazeny sazenice čtyř dalších druhů dřevin – dřínu jarního (Cornus mas), habru obecného (Carpinus betulus), dubu letního (Quercus robur) a hlohu jednoblizného (Crataegus monogyna).

Na začátku experimentu se skládalo bylinné patro všech trvalých ploch výhradně z ruderálních a lučních druhů. O tři roky později jsme zjistili významný přírůstek počtu lesních druhů na obou plochách překrytých tenkou vrstvou zeminy. Zatímco v roce 2008 na těchto plochách rostlo 30 (resp. 24) druhů cévnatých rostlin, v roce 2012 to bylo již 62 (resp. 68) druhů. V podrostu uvedených ploch se objevil například zvonek broskvolistý, ostřice prstnatá, konvalinka vonná, jahodník obecný, svízel vonný, svízel lesní, jestřábník zední, j. savojský, hrachor jarní, h. černý, bika lesní, krtičník hlíznatý, violka lesní, v. Rivinova atd. Druhová pestrost a struktura vegetace na zbylých plochách zůstala téměř nezměněná.

Přestože byl tento experiment zahájen teprve před čtyřmi roky, prezentované výsledky jasně ukazují, že některé zvolené postupy skutečně mohou akcelerovat obnovu lesního ekosystému. Rozšiřování dobývacího prostoru ve velkých lomech často vede k opakované destrukci přirozených lesních porostů na jejich okraji. Půda přemístěná z porostu listnatého lesa těsně před jeho pokácením a rozšířením těžby může být pro rekultivovanou plochu zdrojem typicky lesních druhů rostlin a pravděpodobně také edafonu, podhoubí hub a členovců.

Ukazuje se, že vhodnou plochou pro tento typ rekultivace jsou dříve založené, alespoň 10 let staré lesnické rekultivace s dostatečným zakmeněním a vytvořeným zástinem. Již při jejich zakládání musí být pamatováno na možnost dodatečného doplnění mělkého půdního profilu převezeného z původně lesních lokalit určených k těžbě. Stín stromů by měl následně ochránit novou půdu před přímým slunečním zářením a vyschnutím.

Prezentovaný metodický postup vyžaduje kvalitní a dlouhodobou strategii plánování lomové těžby a následných rekultivací. Uplatní se proto především ve větších lomech vlastněných firmami s významnou mírou zodpovědnosti k životnímu prostředí.

ZM2012 Mokrá 1
ZM2012 Mokrá 2
ZM2012 Mokrá 3
ZM2012 Mokrá 4
ZM2012 Mokrá 5
ZM2012 Mokrá 6
ZM2012 Mokrá 7
ZM2012 Mokrá 8
ZM2012 Mokrá 9
ZM2012 Mokrá 10

Obr. 1 – Tento ordinační diagram (NMDS – non-metric dimensional scaling) graficky zachycuje vývoj druhového složení vegetace šesti trvalých ploch našeho experimentu v čase (2008, 2011). Černé čtverce ukazují odlišnost 11 dalších snímků přirozených listnatých lesů snímkovaných v bezprostředním okolí lomu (zdroj: Česká národní fytocenologická databáze – Chytrý & Rafajová 2003). Šipky pak znázorňují směr vývoje vegetačního krytu v čase na rozdílně rekultivovaných plochách. Plochy A byly oploceny, zatímco výsadby stromků v plochách B byly chráněny před okusem zvěře individuálně. Na začátku experimentu byly dvě plochy překryty tenkou vrstvou zeminy (společně s opadem) která byla odebrána a přemístěna z porostu staré dubohabřiny. (černé šipky). Další dvě plochy byly překryty pouze listovým opadem a hrabankou ze stejného typu lesa (čárkované šedé šipky). Poslední dvě plochy zůstaly jako kontrola (tečkované šedé šipky). Šipky LIGHT a NUTR zastupují Ellenbergovy indikační hodnoty pro světlo a živiny (Ellenberg et al. 1991). U ploch překrytých zeminou je i za krátkou dobu trvání experimentu vidět zřetelný ekologický posun směrem ke druhově bohatému lesnímu porostu.
Obr. 2: Celkový pohled z jihozápadu na deponii s lesní výsadbou (srpen 2008).
Obr. 3: Pro experimentální zvýšení druhové pestrosti byly využity výsadby s převahou lípy srdčité (Tilia cordata) a javoru klenu (Acer pseudoplatanus) (srpen 2008).
Obr. 4: Bylinné patro původních výsadeb převážně složené z ruderálních druhů (srpen 2008).
Obr. 5: Bylinné patro dubohabřiny, z níž byla později odebrána zemina a hrabanka (srpen 2008).
Obr. 6: Obnova bylinného patra ve stejném porostu po odběru svrchní vrstvy zeminy v předchozím roce (duben 2009).
Obr. 7: Hromady svrchní vrstvy zeminy (s kořeny a semeny lesních druhů), které byly připraveny k ručnímu rozprostření na experimentální plochu (duben 2009).
Obr. 8: Zemina rozprostřená na pokusnou plochu (duben 2009).
Obr. 9: Porost plochy A překryté tenkou vrstvou lesní zeminy. Bylinné patro lesa je bohatě vyvinuto (červen 2012).
Obr. 10: Nově založené bylinné patro na experimentální ploše B s individuálními oplůtky dřevin překryté povrchovou vrstvou půdy listnatého lesa (červen 2012).

Literatura

Ellenberg, H., Weber, H.E., Düll, R., Wirth, V., Werner, W. & Paulissen, D. 1991. Zeigerwerte von Pflanzen in Mitteleuropa. Scripta Geobotanica 18: 1–248.
Chytrý M. & Rafajová M. (2003): Czech National Phytosociological Database: basic statistics of the available vegetation-plot data. Preslia 75: 1–15.

 

Partneři